Sex v Kyjevské Rusi
Jak, proč a s kým to Rusové dělali před a po Svěcení
Byl v Rusku v dávných dobách sex? A pokud ano, kdy a proč „skončil"? Jak se stalo, že z orgastických rituálů a hustě osídlených knížecích harémů naši předkové přešli k praxi „zamykání žen" a sexu výhradně za účelem rození dětí? Bylo křesťanství jediným důvodem této změny?
Zdroje potěšení
Vědci zabývající se tématem sexuality v Rusku to mají těžké, protože zdrojů je velmi málo. Je také třeba mít na paměti, že písemnosti se na těchto územích objevily spolu s křesťanstvím, takže pohanští Slované nemohli zanechat důkazy o tom, jak se milovali.
Co pomáhá vědcům zkoumajícím předkřesťanskou Rus?
- Rekonstrukce starodávných zvyků podle pozdějších rituálů, pohádek, častušek a dalšího folklóru.
- V nejstarší dochované ruské kronice - v Příběhu minulých let (Pověst dávných let) z počátku 12. století - jsou zmínky o manželství a obřadních zvycích Slovanů před Svěcením (Křtem), ale neměli bychom Nestorovi slepě věřit, neboť letopis je přece jen literární dílo a Příběh byl napsán v Kyjevě, což znamená, že od autora lze jen těžko očekávat úplnou objektivitu ve vztahu k mravům „konkurenčních" knížectví a kmenů.
Radziwillova kronika (dokument Příběhu minulých let z 15. století). Kníže Vladimír se radí s bojary a měšťany o přijetí nové víry. Rok 987.
Sputnik, Rudolf Kučerov
A co nám pomáhá dozvědět se o sexu v křesťanském období?
- Liturgické knihy, euchologia a seznamy hříchů - církevní knihy, které popisovaly, jaké otázky je třeba položit při zpovědi a jak potrestat hříšného farníka.
- Novgorodské listiny z březové kůry (XII. - XV. století). Je pravda, že v celém obrovském souboru dokumentů (je jich více než 1100) je pouze několik milostných dopisů, ale taková svědectví přímo „od lidu" mají nedozírnou hodnotu.
- Literární zdroje, včetně poznámek zahraničních cestujících v Rusku, jako je například Adam Olearius (17. století).
Radziwillova kronika (dokument Příběhu minulých let z 15. století). Křest knížete Vladimíra a jeho družiny
Sputnik, Rudolf Kučerov
Promiskuita ještě není hřích
Odborníci tvrdí, že v pohanských dobách mezi východními Slovany nebyl sex výlučně atributem manželství a nesloužil pouze k pokračování rodu. A všeobecná monogamie soudě podle všeho také neexistovala.
Ruský antropolog Igor Kon ve své knize „Jahůdka na břízce. Sexuální kultura v Rusku" napsal, že Slované považovali sexualitu za vesmírný počátek všeho. To znamená, že sex byl v jejich vědomí spojován s kultem plodnosti, za jehož ztělesnění odpovídalo mnoho bohyň. Existují domněnky, že staří Slované se věnovali sexu na zasetých polích, aby přivolali bohatou úrodu, a muži osívali pole nazí.
Ruský antropolog Igor Kon ve své knize „Jahůdka na břízce. Sexuální kultura v Rusku" napsal, že Slované považovali sexualitu za vesmírný počátek všeho. To znamená, že sex byl v jejich vědomí spojován s kultem plodnosti, za jehož ztělesnění odpovídalo mnoho bohyň. Existují domněnky, že staří Slované se věnovali sexu na zasetých polích, aby přivolali bohatou úrodu, a muži osívali pole nazí.
Slované praktikovali orgastické rituály, které se časově shodovaly s určitými svátky. Muži a ženy se koupali společně nazí, přeskakovali oheň, zpívali a tančili. Vše zřejmě skončilo skupinovým sexem. V pozdějším textu Stohlavého sborníku se uvádí, že v těchto dnech „se muži, ženy a dívky scházejí ke koupání a tanci a dochází k sexuálnímu zneužívání chlapců a dívek" (text je modernizován).
Kulturoložka, folkloristka a badatelka v oboru mytologie Alexandra Barkovová v rozhovoru pro Sputnik vyjádřila názor, že téměř dvě třetiny dívek během takových slavností typu Ivan Kupala ztratily panenství.
Kulturoložka, folkloristka a badatelka v oboru mytologie Alexandra Barkovová v rozhovoru pro Sputnik vyjádřila názor, že téměř dvě třetiny dívek během takových slavností typu Ivan Kupala ztratily panenství.
Tvrdí, že postavení starověkých ruských žen obecně, nejen před Svěcením Rusi, ale také nějakou dobu po něm, zůstalo relativně svobodné. Normy úplného podřízení se otci a manželovi, absolutní věrnosti a pokory se v Rusku upevnily mnohem později:
Postavení ženy bylo regulováno prakticky pouze společenským postavením. Je jasné, že rolnická žena, která byla nucena přežívat v těžkých podmínkách, byla více podřízena. Máme skvělý příklad kněžny Olgy, která klidně vládne státu, mstí se za svého manžela atd., a všichni to vnímají jako zcela normální.
Pomsta kněžny Olgy, Radziwillova kronika
Sputnik, Rudolf Kučerov
Sputnik, Rudolf Kučerov
Nejlepší nevěsta je těhotná nevěsta
Barkovová zvláště zdůrazňuje, že v předkřesťanském období v Rusku neexistoval žádný kult panenství. V té době bylo naprosto normální, a dokonce žádoucí brát si již těhotnou ženu.
V této společnosti byla velmi vysoká úmrtnost, a proto byla vysoce ceněna žena schopná porodit. A pokud dívka po takových slavnostech otěhotněla, samozřejmě se okamžitě vdala, jakmile se její břicho zakulatilo. Tchýně, když vidí, že snacha je s břichem, jen se raduje, o žádných výčitkách nemůže být řeč. Navíc, i když se neví, od koho dítě je, neboť byla tma, stejně se vdá, protože je schopna mít dítě.
Ivan Sokolov: Noc na Ivana Kupalu
Konstantin Makovskij: Hlavička holčičky
Henryk Siemiradzki: Ivan Kupala
Barkovová dokonce předpokládá, že panenství mohlo být mezi pohanskými Slovany odsouzeníhodným jevem. Nedostatek sexuálních zkušeností dívky může svědčit o tom, že má nějaké nedostatky, které odrazují potenciální partnery.
Z popisu pozdějších svatebních obřadů lze vyvodit, že pokud se dívka vdávala jako panna, ženich pravděpodobně postoupil právo na nápravu situace kamarádovi.
Z popisu pozdějších svatebních obřadů lze vyvodit, že pokud se dívka vdávala jako panna, ženich pravděpodobně postoupil právo na nápravu situace kamarádovi.
Ženichův kamarád hrál poměrně důležitou roli, protože symbolicky a možná někdy fyzicky prováděl akt deflorace, pokud byla nevěsta panna, protože se věřilo, že první styk s pannou je pro muže nebezpečný. A tak se tohoto nebezpečí do určité míry ujal jeho kamarád. Možná z podobných představ vzniklo později takzvané „právo první noci" v Evropě.
Polygamie (mnohoženství) a knížecí harémy
Zdroje naznačují, že v předkřesťanské Rusi existovala polygamní manželství, ačkoli vědci se v této otázce neshodují v tom, jak byla častá.
V Pověsti dávných let je uveden následující popis manželských zvyků slovanských pohanských kmenů:
V Pověsti dávných let je uveden následující popis manželských zvyků slovanských pohanských kmenů:
A Radimičové, Vjatičové a Seveřané měli společný zvyk: žili v lese ... a nikdy se neoženili, ale pořádali hry mezi vesnicemi a scházeli se k těmto hrám a tady si brali své ženy na základě vzájemné domluvy s nimi ... měli dvě i tři manželky.
Rovněž zmiňuje nejméně pět manželek knížete Vladimíra, budoucího křtitele Rusi: Rogněda, „Řekyně", „Češka", „Bulharka" a „ještě jedna manželka". Ale ještě působivější je počet jeho konkubín, který uvádí kronikář - 800.
Alexandra Barkovová však zdůrazňuje, že stěží si všichni pohanští Slované mohli dovolit takový luxus:
„Je jasné, že kníže uživil snadněji deset žen než rolník jednu. Takže počet manželek přímo závisel na společenském postavení."
Alexandra Barkovová však zdůrazňuje, že stěží si všichni pohanští Slované mohli dovolit takový luxus:
„Je jasné, že kníže uživil snadněji deset žen než rolník jednu. Takže počet manželek přímo závisel na společenském postavení."
Anton Losenko: Vladimír a Rogněda
Jak nastal konec staroruským volným mravům
Alexandra Barkovová je přesvědčena, že by se nemělo přisuzovat sexuální nevolnictví a nevolnictví žen ve staré Rusi pouhému přijetí křesťanství. Relativní svoboda žen a svoboda mravů zděděná z pohanské éry přetrvávala téměř dvě a půl století před invazí Tatarů a Mongolů, o čemž svědčí například milostný vzkaz na březové kůře z 12. století (listina (č. 752):
„Posílala jsem k tobě třikrát. Co proti mně máš, že jsi v tu neděli ke mně nepřišel? A já jsem se k tobě chovala jako k bratrovi! A vidím, že se ti to nelíbí. Pokud by ti to bylo milé, pak bys unikl lidským očím a přihnal se..." (text je zkrácen a modernizován).
„Posílala jsem k tobě třikrát. Co proti mně máš, že jsi v tu neděli ke mně nepřišel? A já jsem se k tobě chovala jako k bratrovi! A vidím, že se ti to nelíbí. Pokud by ti to bylo milé, pak bys unikl lidským očím a přihnal se..." (text je zkrácen a modernizován).
Samotná existence vzdělaných žen v Novgorodu 12. století, které se nebojí svobodně vyjádřit své city k muži, a dokonce ještě ne manželovi, svědčí o tom, že situace s postavením žen a vnímáním lásky se po Svěcení Rusi hned nezměnila. Barkovová zdůrazňuje, že to byla dvě století dvojí víry, kdy dokonce všechna knížata měla dvě jména - pohanské a křesťanské.
Ve 13. století do Rusi vtrhly hordy Mongolské říše.
Ve 13. století do Rusi vtrhly hordy Mongolské říše.
A když přijdou tatarští Mongolové, začne hromadné znásilňování, nastolí se jho a muži samozřejmě okamžitě začnou zavírat ženy. A to je absolutně pozitivní opatření: zamknout, schovat, aby v žádném případě cizí lidé neviděli vaši manželku, vaše dcery a neznásilňovali je. To znamená, že zvyk zamykání žen je přímým důsledkem tatarské invaze a následného jha.
Jho značně upevňuje postavení křesťanství v Rusku. Kazatelé tvrdí, že invaze je trestem za dvojí víru. A křesťanství vyžaduje podřízenost žen mužům. Představa toho, co je v sexu přijatelné a co nepřijatelné, se zcela mění a řídí se myšlenkou hříšnosti.
Pravoslavný středověký sex: kvůli „rození dětí", a ne kvůli „slabosti"
Michail Šibanov: Oslava svatební smlouvy
Ruské křesťanství je erotofobní. Církevní dogma přeměňují ženu ze zdroje plodnosti na zdroj pokušení. Sex pro potěšení se stává hříchem a panenství před manželstvím a absolutní věrnost manželky se stávají nezbytnou nutností.
Natalja Puškarjovová, autorka knihy „A to jsou hříchy zlé, smrtelné ... láska, erotika a sexuální etika v předindustriálním Rusku", spočítala, že při dodržování všech církevních zákazů měli manželé v Rusku jen 5-6 dní v měsíci, kdy se mohli věnovat sexu, pokud ovšem během některého z těchto dnů neměla žena menstruaci.
A dokonce i těchto několik „legálních" dnů v měsíci bylo považováno za něco špinavého, poskvrňujícího člověka. Například muž, který se po pohlavním styku neumyl od pasu dolů, se neodvážil ani vstoupit do kostela nebo políbit svaté relikvie.
Natalja Puškarjovová, autorka knihy „A to jsou hříchy zlé, smrtelné ... láska, erotika a sexuální etika v předindustriálním Rusku", spočítala, že při dodržování všech církevních zákazů měli manželé v Rusku jen 5-6 dní v měsíci, kdy se mohli věnovat sexu, pokud ovšem během některého z těchto dnů neměla žena menstruaci.
A dokonce i těchto několik „legálních" dnů v měsíci bylo považováno za něco špinavého, poskvrňujícího člověka. Například muž, který se po pohlavním styku neumyl od pasu dolů, se neodvážil ani vstoupit do kostela nebo políbit svaté relikvie.
Podle údajů shromážděných Igorem Konem v liturgických knihách a seznamech hříchů:
Sexuální styk bylo možné provádět pouze misionářským způsobem.
Například jezdecká poloha byla považována za „výzvu obrazu Božímu" a byla trestána dlouhodobým pokáním.
Poloha zezadu, stejně jako anální sex, byly nazývány „dobytčí smilstvo" nebo „Sodomův hřích s manželkou".
Orální sex byl také považován za vážný hřích a byl trestán dvěma až třemi roky půstu.
V onanii, ale dokonce i v sexuálních myšlenkách viděla církev „vyzývání ďábla".
Konstantin Makovskij: Pod věnec
Pokud se během svatební noci ukázalo, že nevěsta je necudná, mohlo být manželství zrušeno. Někde takové nevěstě, jejím rodičům nebo dohazovačce na znamení hanby pověsili kolem krku chomout jako symbol ženských genitálií a zároveň jako narážku na příslušnost „nepoctivé" nevěsty ke světu zvířat, která neznají žádné zákazy.
Je popsána řada zvyků souvisejících s ověřováním nevěstiny nevinnosti. Například v některých oblastech ženich po takové proceduře vyšel s pohárem vína, v němž byl vytvořen otvor a zapečetěn voskem. V případě svého zklamání z morálních kvalit nevěsty odpečetil otvor a všem ukázal, jak z kalichu teče víno. V takovém případě hosté rozbíjeli nádobí a rodičům nevěsty přinesli děravý hrnec.
Je popsána řada zvyků souvisejících s ověřováním nevěstiny nevinnosti. Například v některých oblastech ženich po takové proceduře vyšel s pohárem vína, v němž byl vytvořen otvor a zapečetěn voskem. V případě svého zklamání z morálních kvalit nevěsty odpečetil otvor a všem ukázal, jak z kalichu teče víno. V takovém případě hosté rozbíjeli nádobí a rodičům nevěsty přinesli děravý hrnec.
Dokument z konce 16. století Domostroj, kodex veřejné a domácí morálky
Manželská věrnost byla považována za hlavní rodinnou ctnost, zejména u žen. Obraz manželky, která je věrná a poslouchá svého manžela, je zakotven v Domostroji - sbírce rad o uspořádání rodinného života ze 16. století, kde je psáno, že žena by se měla starat hlavně o to, jak „zachránit svou duši. Bohu a manželovi vyhovovat, dobře se starat o domácnost a ve všem se podřizovat svému muži".
Podle Kona však byla veřejná morálka mnohem shovívavější k mužům, zvláště pokud šlo o mimomanželský poměr s „prostitutkou", vdanou ženou nebo vdovou. V Kyjevské Rusi byl manžel prohlášen za cizoložníka pouze tehdy, pokud měl na straně nejen milenku, ale měl s ní i děti, zatímco žena byla obviněna z jakékoliv nevěry.
Podle Kona však byla veřejná morálka mnohem shovívavější k mužům, zvláště pokud šlo o mimomanželský poměr s „prostitutkou", vdanou ženou nebo vdovou. V Kyjevské Rusi byl manžel prohlášen za cizoložníka pouze tehdy, pokud měl na straně nejen milenku, ale měl s ní i děti, zatímco žena byla obviněna z jakékoliv nevěry.
Hřích je hřích, ale každého neodradí
Přesto však materiály shromážděné etnografy a folkloristy, stejně jako poznámky zahraničních cestujících svědčí o tom, že přísné a četné zákazy sexuálních projevů ne vždy, a ne všichni dodržovali.
Evropané přijíždějící v 17. – 19. století, počínaje Oleariem, byla překvapeni a šokováni ruskými společnými lázněmi a společným koupáním nahých mužů a žen v řekách, což jim připadalo jako vrchol neslušnosti a zhýralosti. Je třeba poznamenat, že společné lázně byly v Rusku zakázány až v polovině 18. století, a to vůbec neznamená, že okamžitě zmizely po celé zemi.
Evropané přijíždějící v 17. – 19. století, počínaje Oleariem, byla překvapeni a šokováni ruskými společnými lázněmi a společným koupáním nahých mužů a žen v řekách, což jim připadalo jako vrchol neslušnosti a zhýralosti. Je třeba poznamenat, že společné lázně byly v Rusku zakázány až v polovině 18. století, a to vůbec neznamená, že okamžitě zmizely po celé zemi.
V Malé Rusi při večerních posezeních chodí chlapci a dívky po společné hostině spát ve dvojicích. Rodiče a příbuzní mladých lidí považují tato setkání za velmi běžnou věc a svou nelibost vyjadřují pouze tehdy, pokud se v rodině objeví těhotná dívka.
Stejný obrázek pozoroval badatel v jiném regionu:
„V různých regionech Ruska chlapci a děvčata nečinně posedávali, a když oheň dohořel, často docházelo k sexuálním orgiím."
„V různých regionech Ruska chlapci a děvčata nečinně posedávali, a když oheň dohořel, často docházelo k sexuálním orgiím."
Konstantin Trutovskij: V seníku
Zatímco však v pohanských dobách platilo, že čím vyšší je sociální postavení člověka, tím pestřejší a svobodnější je jeho sexuální život (vzpomeňte si na knížete Vladimíra a jeho 800 konkubín), pak v křesťanské éře je to naopak: zatímco v privilegovaných vrstvách společnosti je křesťanství pevné a definitivně se upevnilo, mezi rolnictvem udržujícím posvátné spojení se zemí byly ozvěny pohanství stále ještě silné, což znamená, že i morálka byla volnější.
Relativní uvolněnost ruského venkovského obyvatelstva lze vysvětlit blízkostí rolníků k přírodě a jejich životními podmínkami. Rolnické děti neustále sledovaly, jak se zvířata páří, a jejich rodiče neměli samostatnou ložnici, kde by mohli mít soukromí, proto děti viděly i sexuální život svých rodičů a bylo to pro ně normální.
Někteří vědci se domnívají, že dalším faktorem, který ovlivnil relativní nestoudnost ruského venkova, bylo vleklé nevolnictví: s nevolníky se zacházelo jako s dobytkem a dobytek nezná žádný stud. Jsou popsány případy, kdy si dámy ulevily nebo se vykoupaly za přítomnosti svých nevolníků, protože v tom neviděly nic hanebného. Existuje názor, že takové chování nemohlo neovlivnit vztah rolníků k jejich vlastní tělesnosti.
Někteří vědci se domnívají, že dalším faktorem, který ovlivnil relativní nestoudnost ruského venkova, bylo vleklé nevolnictví: s nevolníky se zacházelo jako s dobytkem a dobytek nezná žádný stud. Jsou popsány případy, kdy si dámy ulevily nebo se vykoupaly za přítomnosti svých nevolníků, protože v tom neviděly nic hanebného. Existuje názor, že takové chování nemohlo neovlivnit vztah rolníků k jejich vlastní tělesnosti.
Konstantin Makovskij: Hlavička
